Tomáš Savka

8. května 2006 v 15:12 | Honza Žďárský
Narodil jsem se v Karlových Varech, ale prakticky do mých 15 let jsem žil v Horním Slavkově. Tam jsem chodil také do základní školy. V osmé třídě jsem dostal dvojku z chování a strašně moc jsem se bál, aby mě vzali na nějakou "pořádnou" střední školu. Na konci deváté jsem úspěšně složil přijímací zkoušky na Gymnázium v Sokolově (vděčím za to především svojí mamince. Naučila mě za dva měsíce to, co jsem za devět let ve škole nepochytil).Nutno dodat, že mým koníčkem po celou tu dobu byla samozřejmě hudba všeho druhu. Uvažoval jsem i o tom, jestli nemám zkusit konzervatoř, ale nakonec jsem se této myšlenky vzdal, protože dojíždění do Sokolova pro mě bylo přece jenom pohodlnější :o))
Na Gymnáziu v Sokolově to bylo naprosto skvělé, ale jedna malá chybička se přece jen vloudila: Nemělo nic společného s muzikou. Vydržel jsem to rok. Mezitím jsem zjistil,že jedna z partnerských škol našeho gymplu je hudební Max - Reger - Gymnasium v německém Ambergu. A protože proti němčině v jádru nic nemám, druhý rok mého studování se odehrával právě tam. (Tady jsem poprvé pochopil, že studování macht Spass jen tehdy, pokud studujete něco, co vás opravdu baví). A mě bavilo. Bavila mě jak němčina, poznávání absolutně jiné mentality lidí, tak především hudba, se kterou jsem byl prakticky nepřetržitě 24 hodin denně spojen. Začal jsem chodit na sólový zpěv, do sboru, hrál jsem v orchestru na housličky. Byly a jsou to pro mě jedny z nejhezčích chvil v mém životě.
Roční výměnný pobyt v Ambergu skončil a já se vrátil zpět do Čech. Nastoupil jsem po 365 denní přestávce do druhého ročníku opět na Gymnázium v Sokolově a studoval a studoval, dokud nepřišla SuperStar (to vysvětluje, proč jsem chodil na gympl 5 let).
Co se se mnou dělo v průběhu soutěže, všichni, co jste ji sledovali, víte…Ještě jsem stihl ukončit čtvrtý ročník. Maturitu jsem zvládl na podzim 2004, sice s odřenýma ušima, ale mám ji!
Tak to je zatím vše z mého krátkého, ale o to produktivnějšího života … Pardon, ještě něco, víte jak to je když někdo sumarizuje .. na závěr vždy přijde: Děkuji - mamince, tatínkovi, prarodičům, tetám a strýčkům, mému učiteli na ZUŠ v Toužimi, celému učitelskému sboru a v neposlední řadě kamarádům a "životním kamarádkám" :-) :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama